JAK JSEM SKONCOVALA S BÍLÝM CUKREM

Moje babička byla velká cukrářka. Každý víkend bylo napečeno – buchty a koláče s několika náplněmi; poctivé krémové dorty k narozeninám, přes 20 druhů cukroví o Vánocích, k nim vánočky i mazance a o posvícení od každého něco.

V týdnu maminka buď napekla, nebo v samoobsluze koupila šátečky nebo loupáky. Buchty a koláče jsem snídala, svačila a někdy i večeřela. A tetičky nikdy nepřišly na návštěvu bez čokolády. Na sladkém jsem prostě vyrostla. Jako malá jsem dělala gymnastiku a táta mi vždycky říkal: „Nejez to sladký, budeš tlustá a praskne pod tebou kladina.“

V každém případě mi to vydrželo až do dospělosti. Sladké snídaně, to bylo moje ještě dlouho poté, co jsem odešla z domova a postavila se na vlastní nohy.

A proč jsem se rozhodla s bílým cukrem (rozuměj sladidlem) skončit? Roky plynuly a přibývaly a já vážně nechtěla být tlustá. Totiž, já byla vždycky de facto hubená. Štíhlá. Považovala jsem to za svůj standard, na kterém jsem nechtěla nic měnit. Ráda jsem nosila hezké oblečení a nechtěla se toho vzdát. Vy byste se chtěli tahat s přebytečnými kily a nosit neforemné pytlovité oblečení?

Přestala jsem kupovat sladké pečivo. V sámošce jsem sama se sebou vždycky sváděla velký boj, ale protože jsem začala chodit nakupovat najedená, boje jsem stále častěji vyhrávala. Stopku dostaly také sladké limonády a sušenky. Voda mi překvapivě chutnala. Ovšem na sušenky jsem občas chuť dostala, ale protože jsem žádné nekoupila, nehrozilo, že bych je „v nouzi“ mohla sníst. Bonbóny jsem jedla naposledy jako dítě, s těmi problém nebyl. „Čokoládu“, kde je ve složení na prvních místech cukr a tuk, jsem vyměnila za kvalitní 70%. No a když ji jednoho krásného dne v obchodě neměli, koupila jsem 81% a už u ní zůstala. Tu 70% dnes používám pouze do zdravých dezertů.

Postupně jsem taky snížila slazení čaje a kávy. I když… byla to fuška. Kafe bez cukru? Fuj, kdo to může pít? Musela jsem na to jít pozvolna a chvíli mi to trvalo. Prostě jsem po malých troškách cukr ubírala, až jsem se dostala na nulu. A i když mi to na začátku přišlo nemožné, zjistila jsem, že mi obojí takhle víc chutná.

Cukrářské umění jsem po babičce (díky bohu) nepodědila. Já pekla „placky“. Zamíchat všechny ingredience, těsto nalít na plech, maximálně do formy na bábovku a péct cca 40 minut. A cukr? Ten jsem automaticky ve všech receptech snížila o 1/3 a šalamounsky jsem nahradila bílý cukr CUKREM HNĚDÝM. Ten HNĚDÝ, ten má přece nějaké prospěšné látky a je lepší, ne? A taky je IN…

Do těsta na palačinky, amolety nebo lívance jsem cukr přestala dávat úplně. Přišlo mi to zbytečné, když si je pak stejně namažu sladkým džemem.

Cukrárna u nás na vsi není. A nejbližší kvalitní cukrárnu (jsem gurmán) máme 20 minut autem. Takže omezení nastalo jaksi přirozeně. Přesto mě občas přepadla „fakt velká chuť na něco sladkýho“. Bývala jsem milovnice špiček, indiánů a punčáků. A čas od času se mi stalo, že jsem si „něco“ musela dát. Ale čím dál míň jsem si to užívala. Jak jsem totiž omezovala cukr a zvykala si na jiné chutě, přestávaly mi ty dobroty připadat dobré.

Můžeme si to zrekapitulovat: Přestala jsem pít sladké limonády, jíst sladké pečivo, sušenky a nekvalitní čokoládu a při pečení snížila použitý cukr o 1/3. Palačinky, amolety a lívance jsem dělala bez cukru. Cukrárna byla daleko. Začala jsem pít pouze vodu a neslazený čaj a kávu.

Takhle jsem fungovala několik let. A protože jsem nijak zásadně netloustla, vysoce procentní čokoládu jsem si dopřávala často a občas jsem si dala i Colu, špičku nebo toho indiána.

Dneska už cukr nepoužívám vůbec. Proč? Abych nebyla tlustá? No, to taky. Ale hlavně ze zdravotních důvodů. Před 3 roky mě začaly trápit mykózy. Nejdřív jsem zkusila všechno, co mi doporučovali lékaři. Bezvýsledně. Pak jsem vyzkoušela přírodní metody (česnek) a homeopatika. Ta průběh hodně zmírnila, ale problém úplně nezmizel. Tak jsem pátrala dál. Dozvěděla jsem se,  že kvasinky se živí cukrem a dozvěděla jsem se toho ještě mnohem a mnohem víc. Zjistila jsem, že CUKR (včetně jeho příbuzných – kukuřičný sirup/glukózový sirup/HFCS vysoce fruktózový kukuřičný sirup) jsou nejen prázdné kalorie, ale že je jedním z hlavních viníků dnešní epidemie obezity a dokonce souvisí s chronickými nemocemi a to nejen diabetem 2. typu, ale i s kardiovaskulárními chorobami, záněty, demencí. A to byl VELKÝ IMPULS s cukrem skončit úplně.

Jak to mám dnes?

Stále piju pouze vodu, neslazený čaj a neslazenou kávu. Do cukrárny nechodím a zákusky nekupuju. Nekupuju ani sušenky, bonbóny, „rádoby“ čokolády, buchty ani koláče. Snídám bílý jogurt se semínky a ořechy, které si občas přisladím pár sušenými hrozinkami a brusinkami. Pečení a dezerty se u nás konají jen o víkendu (ne o každém) a dezerty připravuju v malém množství tak, aby měl každý z nás kousek – my k odpolednímu kafíčku a děti k odpolední svačince. A pokud recept obsahuje cukr, nahrazuju ho vždycky medem nebo datlemi a hodně snížím množství. Malé dorty se u nás doma objevují 2 x ročně, když mají děti narozeniny.

Když teď přemýšlím o tom, jestli a kam ještě cukr dávám, napadá mě jen rajská (1/3 z původního množství v receptu, vařím ji tak 1 x za 2 měsíce) a domácí kompoty a džemy. Nikde jinde cukr nepoužívám.

Přesto u mě láska k sladkému nezmizela a pořád ho miluju. Zmíněnou 81% čokoládu mám doma v zásobě, a když mám chuť, vezmu si půlku kostičky a jsem spokojená. A svůj víkendový sladký kousek si vždycky pořádně vychutnám. Recept na 3 nejoblíbenější dezertíky najdete tady.

A jak to máte s cukrem vy? Napište mi to!

Líbil se vám článek? Lajkujte ho a sdílejte se svými přáteli. 🙂

Jsem specialistka na výživu a zdravý životní styl. K výživě mě přivedla touha po dítěti, které léta nepřicházelo. Až když jsem zjistila, jak zásadně to, co jíme a jak žijeme, ovlivňuje naše zdraví, začal se můj život ubírat vytouženým směrem. Dnes se výživě věnuju profesně. Předávám znalosti a ukazuju, jak zdravý životní styl začlenit do – někdy příliš rychlého – života a jak se o své tělo starat tak, aby dobře sloužilo nejen dneska a zítra, ale třeba i za 50 let. Díky svým zkušenostem se zaměřuju na maminky s dětmi a na ženy, které chtějí otěhotnět. Pomáhám i těm, kteří chtějí zhubnout nebo zlepšit zdraví.
Komentáře
  1. Michaela napsal:

    Určitě zajímavá úvaha. Jen co se týče té vaší rajské – já ji dělám pro svou malou dceru a namísto cukru tam skutečně dám dvě, tři datle, svítek skořice, trochu soli a toť vše. I já jsem ji od té doby začala milovat a vařit daleko častěji 🙂

  2. Rick nebo Morty napsal:

    Bílý/hnědý cukr to se ještě dá, ale pak třeba sacharidy a uhlohydráty všeobecně, to je něco jiného, ale jinak pěkný článek, jen tak dál 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.